Morskie oko je největší tatranské jezero ledovcového původu, které se nachází ve Vysokých Tatrách v Polsku. Jeho rozloha činí 34,93 ha. Na jižní straně jezera stojí horská chata, která je pojmenovaná po horském vůdci Stanisławovi Staszicovi, který v roce 1805 zkoumal toto jezero. Na levé straně od chaty se nachází stará chata. Obě tyto budovy jsou památkově chráněné.
Morskie oko se dříve jmenovalo Rybie jezero. Tento název vyplýval z jeho přirozeného zarybnění, což není u tatranských jezer obvyklé. Název Morskie oko je spjato se starou legendou, podle které bylo jezero pod zemí spojené s mořem. První zprávy o Morskiem oku pochází z roku 1575. V roce 1637 pastviny u Morskieho Oka začal díky králi Vladislavu IV. využívat Władysław Nowobilski. V roce 1824 se Morskie oko stalo soukromým majetkem, kdy Dolinu Rybieho potoka koupil od rakouské vlády Emanuel Homolacs. Od roku 1933 Morskie oko vlastní polský stát. Na konci 19. století vypukl spor o Morskie oko mezi Rakouskem a Uherskem. 13. září 1902 soud rozhodl, že oblast patří Rakousku.
Kouzlo Morskieho oka inspirovalo hodně polských umělců, především malířů ( např. Walery Eljasz-Radzikowski, Leon Wyczółkowski, Stanisław Gałek), ale i básníků (Wincenty Pol, Adam Asnyk, Kazimierz Przerwa-Tetmajer) či hudebníků (Zygmunt Noskowski).
