Prvotní koncentrační tábor Osvětim (Osvětim I.) byl založen v roce 1940 v neútulném bažinatém místě blízko historického města Osvětim. Základem se pro něj stala polská jezdecká kasárna. Hlavním důvodem vzniku ještě nebylo masové vyhlazování, ale nutnost uvěznění velkého počtu polských občanů. Kapacita tohoto tábora byla asi 15-20 tisíc vězňů.
Cely v podzemí se od sebe lišily a sloužily k různým účelům. V obyčejných celách byli umisťováni vězňové během vyšetřování, do temných komor posílali vězně k odpykání trestu a od roku 1941 ty, které při výzvě vybral velitel nebo vedoucí tábora. "Výběr" se uskutečňoval po zjištění útěku některého vězně z tábora. Vybíralo se z bloku, k němuž patřil uprchlík. Obvykle vybírali 10 nebo 20 vězňů. V temných komorách nedostávali vězňové ani jíst ani pít Po několika dnech umírali hladem. Ti, kteří byli posláni do temné komory k odpykání trestu, trávili v ní celou noc a ráno museli do práce.
V roce 1941 začal být realizován plán tzv. "konečného řešení židovské otázky", tedy plán vyvraždění židovské rasy jako takové. Za tímto účelem byl u vzdálené vsi Březinka vybudován tábor Osvětim II. (Březinka=Birkenau). Jeho kapacita v roce 1944 dosáhla 90 tisíc vězňů. Stavět ho museli sovětští váleční zajatci.
V roce 1942 bylo zahájeno masové vyvražďování. V táboře se nacházely 4 plynové komory s krematorii. Denně bylo možné zavraždit a spálit až 10 000 lidí. V táboře byli vražděni nejen Židé, ale prakticky všechny národnosti obsazované Evropy. Tábor se stal místem působení neblaze proslulých lékařů SS, především Josefa Mengeleho. Tito lékaři dělali pokusy na lidech a nově příchozí na rampě tábora rozdělovali na ty, kteří jsou určeni k okamžitému zabití, na ty, kteří jsou určeni k utýrání otrockou prací a zabití později a nakonec na ty (zejména děti), kteří se hodí na jejich pokusy.
V letech 1942 - 1944 bylo vystavěno dalších 40 podtáborů osvětimského komplexu. Nejvýznamnějším z nich byl tábor Osvětim III. - Buna, který byl postaven ve spolupráci s podnikem IG Farbenindustrie AG. Tato firma vyráběla granulovaný plyn Cyklon B, který byl určen k použití v osvětimských plynových komorách.
Když se blížila Rudá armáda, odvezli nacisté většinu přeživších vězňů do jiných koncentračních táborů. Písemné důkazy o jejich vraždění byly zničeny a plynové komory a krematoria byly vyhozeny do vzduchu. Koncentrační tábor Osvětim byl osvobozen Rudou armádou 27.ledna 1945, čímž tímto zároveň dala svobodu 7 tisícům vězňů, kteří v táboře zůstali i po evakuaci jednotkami SS.
